Když se na Vysočině začaly ztrácet stromy
Počátek série fotografií na téma strachu z prázdnoty* vychází z pozorování kůrovcem napadených mizejících lesů na Vysočině. Paralelně vznikaly snímky použitých vánočních stromků odložených u popelnic, které pak na skládce za městem ve vysoké hromadě čekají na rozdrcení do bioodpadu.
Krajinářské fotografie s autorskými intervencemi zpracovávají symbolický rozpor, snaží se překlenout znepokojivé bezčasí mezi koncem a začátkem.
Zaplňování prázdnoty (vnější i vnitřní) začalo po malých kouscích – průzkumem možnosti využití stromů z recyklovaného plastu pro výsadbu plastových lesů, oživováním bájných zvířat, zdánlivě optimistickými výkřiky, …
*Ve vizuálním umění je horror vacui nebo kenofobie vyplněním celého povrchu prostoru nebo uměleckého díla detaily. Ve fyzice odráží Aristotelovu představu, že „příroda se děsí prázdnoty“. (Wikipedie)
